Moje studium Genomiky a proteomiky
Robert Helma
Když jsem na poslední chvíli vyplňoval přihlášku pro navazující magisterské studium, nebyl jsem ještě zcela rozhodnut, jaký obor bych chtěl vlastně studovat. Jako student programu bakalářská biochemie jsem měl ale jasno, že vybraný obor by měl obsahovat co nejmenší podíl organické a fyzikální chemie. Zatímco většina spolužáků se hlásila na obory klasické či analytické biochemie, já jsem si vybral, v tu dobu právě nově otevřený, obor genomika a proteomika. Pojmy genom a proteom jsem sice při bakalářském studiu slyšel jen zřídka, ale sylaby povinných předmětů vypadaly zajímavě.
Začátek semestru se blížil a obavy spojené s tím, zda jsem si vybral správný obor, sílily. Jak asi budou vypadat přednášky? Nebudou z nás „pokusní králíci“? Po příchodu na první povinnou přednášku mě překvapila velikost a uspořádání seminární místnosti. Nepodíval jsem se předem, kolik bylo přijato studentů a místnost se stoly rozestavěnými po jejím obvodu nevypadala, že bude schopna pojmout více než dvacet lidí. Do místnosti jsme se nakonec naskládali všichni a úvodní přednáška mohla začít. Byli jsme seznámeni s náplní přednášky a tím, že jako pilotní ročník jsme v podstatě takoví pokusní králíci. Přednáška následně probíhala standardně, jak jsem byl zvyklý.
Šok se dostavil až na prvním oborovém semináři, kde nám byla představena osnova. Hlavní náplň semináře totiž tvořily ústní prezentace, které měly být za celý semestr tři, a ta první začínala za 14 dní. Pro úplnou představu za celé bakalářské studium jsem prezentoval jednou a to takovým způsobem, že jsem si napsal text a ten se naučil. Nevýhodou tohoto stylu prezentování je, že když vám během přednášení vypadne jedno slovo, tak s ním i zbytek věty. Nebylo už cesty zpět a nezbývalo, než se s prezentacemi nějak poprat. První semestr byl za námi. Já sice pořád přednášel naučený text, ale získal jsem větší jistotu. Se spolužáky jsme se shodli, že prezentací už bylo dost a další semestr nám už musí dát pokoj. Omyl. Prezentovat jsme museli každý semestr a jeden semestr dokonce v angličtině.
Kdybych o všem věděl, tak si obor studia vybírám podstatně déle. Nakonec jsem ale rád, že jsem se rozhodl pro tento obor, protože za ty dva roky jsem se odnaučil prezentovat napsaný text a když prezentuji mimo seminář, tak ohlasy byly zatím jen pozitivní. Všem co váhají, jaký obor si vybrat, můžu GenPro jen doporučit. Zvláště pak těm, kteří zvažují doktorské studium, kde se zkušenosti ze seminářů budou jistě hodit.